Zpětné vazby

 

Mail, který mi přišel čtrnáct dní po zakončení dvouletého výcviku v systemické muzikoterapii a hudebně dramatických terapiích

(jména jsou změněna) 

 

Moc, moc vás všechny zdravím!

    Mám něco důležitého na srdci a rozhodla jsem se s vámi o to podělit, protože to, co se u nás v rodině odehrálo poté, co jsem se vrátila z výcviku, dává celý obrázek tomu, na čem vlastně všichni pracujeme a to je přijetí, puštění a velké finále - láska a nakonec, třeba někdy, i světový mír  :-D

    Že to naše velké rodinné finále u nás půjde tak rychle, a ještě ke všemu v tomhle životě,jsem vůbec nečekala.

    Naposledy na výcviku jsem si dělala poslední konstelaci - náhled se sestrou a ukázal se celý obrázek mé rodiny. Krátce.

    Odnesla jsem si z toho to, že nemám být v odporu, ale mít je všechny ráda tam, kde jsou a jací jsou a tak to je v pořádku. Nu, dovolila jsem si vystoupit z odporu, nevinit matku, že se o nikoho nezajímá a je mimo, nevinit  otce, že nic nedělá. Přestala jsem je soudit a  přestala jsem se zlobit na ségru, prostě jsem to všechno pustila, skutečně jsem se přestala snažit měnit je k obrazu svému a hlavně jim nepomáhat!!!!!!!!!

    Hned ten večer po návratu to šlo rychle. Zavolal mi otec, jak se mám a co dělám. Po tom, co jsem je všechny vyhodila, to bylo velké překvapení. Nic po mně nechtěl. Jen mi chtěl říct, že mne má moc rád. Jenom to tak zažblechtnul, protože to pro něho musel být výkon, není na to zvyklý, ale dostal to ze sebe. Okamžitě jsem si začala myslet, že je marod nebo leží na smrtelné posteli a  chce mě naposledy slyšet, protože má výčitky.  Zeptala jsem se ho, jestli je mu dobře. Řekl, že je unavený. Tak jsem mu řekla, že ho mám ráda. Zase to zkrátím. Druhý den ráno volala moje máma. Jenom, že se mi chtěla omluvit. Že si uvědomila, že to její pomáhání je k prdu, že se pořád někomu do něčeho pletla, byla z toho unavená a stejně  akorát ubližovala a dělala zlou krev a tak se od nás všech nakonec  odstřihla, a že jí to včera, doma na zahrádce, jak tam byla poslední dobou sama při tom rytí,  došlo. A že se ke mně vůbec nechovala jako máma. Že to neuměla jinak a že ji to hrozně mrzí a že mi nebyla emoční podporou, když jsem potřebovala a že se omlouvá a že mě má strašně moc ráda. What???????? Myslela jsem si chvilku, že se mi to zdá. A taky mi bylo divně, že se mi omlouvá máma. Tak jsem jí řekla, ať se proboha neomlouvá, že ji mám moc moc ráda a vždycky jsem měla a že přes ty naše zraněníčka a příběhy se na tom nikdy nic nezměnilo, ale že moc děkuju a byla jsem fakticky dojatá, i o na... .

    Pak mi vykládala, jak ji hrozně srala tchýně, moje babička, matka otce. Neustále se jim do něčeho pletla, dělala jim peklo na zemi ( to byla šílená babka a tchýně), ale že se na ni nezlobí, když ví, že to dělala taky. Že to vlastně všechno chápe a že jí odpustila. A nakonec mi řekla, že se jí hrozně moc ulevilo,  jak se mnou, tak s babičkou. A že ji vlastně má ráda a že ji vlastně baví babičce vařit a dělat jí její oblíbené palačinky a už jí to vůbec nevadí ani už si nepřeje, aby se téhle tchýně zbavili. :-)

    Skončil náš rozhovor  a jedeme dál. Večer si tahle 96letá babička zlomila krček. Upadla naprosto nesmyslně na cestě na toaletu.  Poprvé v životě ji z domu mých rodičů odvezli (není to tak dlouho, co si můj otec ztěžoval, že ji v životě nedostane z domu, ona je totiž opravdu čupr naserbaba, která nevystrčí paty z domu, ale je v patách mého otce neustále), bohužel do nemocnice. Tam se rozhodli ji operovat  i v jejím věku, že je na tom velmi dobře. Bavím se pomyšlením, jak se tahle moje babička (teď už super lekce mého otce) vrací naprosto odpočinutá z nemocnice  a říká svému synovi, mému otci, kterému je 76let, konečně mě máš zase zpátky, Venoušku, a mému otci tuhnou v obličeji všechny rysy. Ne, nemyslím to zle, jenom se tím bavím. A hlavně, je to jejich věc, já jí palačinky dělat nemusím, že a jak znám svoji máti, tak ona ty palačinky ráda udělá, ale po návratu babičky z nemocnice s palačinkama bude za bábi konečně běhat otec (moje máti má totiž smysl pro humor). Každopádně, mám ke všem úctu a respekt a budu doufat, že bude babička s tím krčkem fakt v cajku.  Někdy si myslím, že moje mamka babičce (která mimochodem spí spánkem věčné oběti jako Šípková Růženka) ty palačinky dělá z pocitu viny a jako poděkování za lekci :-)

    A tak máme zase tu naši rodinku pohromadě. Už zase spolu skáčeme přes kaluže. Mí rodiče ocenili ten můj vyhazov a rozhodli se konečně mé sestře, která je na tom mimochodem a bohužel, velmi špatně, nepomáhat a nechat to na ní. A já věřím, že když už jsme takto všichni naladění a dovolíme s láskou v tom ségru samotnou ponechat (tak, jak Zdeněk nechal Jiřině v konst. odejít duši, když ji nechtěla), že se taky co nevidět probere ze spánku  obětavé Šípkové Růženky, budu si to moc přát.

    Tak asi tak. Prostě, červená knihovna. A kdyby mi to někdo ještě o víkendu vykládal, tak mu řeknu, že si to vymyslel, aby byl vtipnej. Ale naštěstí, já mám červenou knihovnu ráda a mám velkou radost, že je reálná a že už teď vím, že je všechno o mně a že stačí tím vnitřním vesmírem někdy jen trošku a někdy víc pootočit.

    Vám všem přeji totéž, vaši osobní červenou knihovnu a ještě jednou vám všem děkuji, že jste mě na cestě k té mé červené knihovně trpělivě provázeli,  že jste mi k ní pomáhali, protože bez těch mých zrcadel, kterými jste mi po celou dobu byli, by to nešlo a ve vás všech jsem se viděla a vidím.

    Díky za vás všechny a váš čas.

    Eva

    P. S.: Míšu jsem dostala do péče, pokud jsem to nezmínila a bývalý manžel mi musí z rozhodnutí soudu vrátit, co mi dluží ;-)) ;-)) 

    *

 
    Před pár dny jsem koupila obě DVD s hrami s hudbou s dětmi a moc se mi líbí. Konečně něco perfektně použitelného a vysvětleno dokonale názorně.
 
    Leona Š. R.

*

    Dobrý den,

    děkuji za zásilku, mám staženo, krásná hudba, příjemný hlas, už se těším, až ji pustím dětem 
před poledním spaním, snad neusnu také:-)

    Hezký den 
                                          Julie
* 

    Děkuji za Vaši skvělou knihu "Hry s hudbou a techniky muzikoterapie". Velice ráda z níčerpám při výuce hudební výchovy. Děti Vaše hry milují :-)

                                              Petra

 

 

 

TOPlist