Rozhovor s Matějem Lipským

 

ROZHOVOR PRO ČASOPIS ARTETERAPIE

Otázky pokládal Matěj Lipský

 

1) Na úvod si Tě dovolím označit jako jednoho z nestorů muzikoterapie v České republice.  Jak jsi se k muzikoterapii vlastně dostal?

Nevím, nebyla v tom nějaká snaha. Jako kluk jsem hodně zpíval a okolo devíti, deseti let jsem pak začal hrát na kytaru. Fascinovalo mne,jak taková všem známá písničky dokáže zklidnit i velkou skupinu lidí, v autobuse nebo u ohně, v jídelně, v lese na táboře a dokáže, že se cítíme být najednou všichni spolu, na jedné pocitové vlně a potom je na chvilku ticho, ve kterém jsme taky spolu. Měl jsem už tehdy, jako kluk, dojem, a mám ho dodnes, že hudba je mysterium, které nás přesahuje, že jí nemůžeme nikdy úplně poznat anebo pochopit, i kdybychom se naučili všechny církevní stupnice zpaměti. Hudba je pro mne něco jako pro mravence Šumava. Taky ji nikdy celou nepozná, nepochopí jí, ale má anebo může ji mít rád.

2) Co pro tebe muzikoterapie znamená?

Trochu jsem na to už odpověděl. Muzikoterapie je pro mne cesta, krajina, která se dá donekonečna poznávat, je to dobrodružství, pocit spojení s vibracemi a s harmonií světa, připomínka, že jsem vždy jeho součástí, jako plamínek, který patří ohni, anebo vlna moři. Systemická muzikoterapie, kterou se nyní zabývám je pro mne něco jako čelovka pro speleologa.     

3) Dlouhý čas jsi se věnoval využití prvků muzikoterapie ve školách. V čem vidíš přínos muzikoterapie v tomto prostředí?

Ano, dělal jsem od roku 1993, tedy něco přes dvacet let kurzy pro učitelky snad ve všech městech ČR i na Slovensku. Byly jich stovky. Témata: Hry s hudbou, Dramatizace písní a pohádek, Trenažér sociální odolnosti pro učitele, Hry pro zvládání agresivity, Hry jako pohlazení… atd. Občas se na kurzu vyskytl taky učitel, muž. Měl velmi často druhé zaměstnání, například jezdil večer s taxíkem, aby uživil rodinu. Někdy byly ty kurzy víkendovky pro celý pedagogický sbor, ale většinou jen jednodenní akce, jak je v naší zemi zvykem. V současné době už podobný kurz udělám jen výjimečně. Pracuji na jiné rovině, která je mnoha lidem za jediný den nepřístupná. Dobře si zato rozumím se skupinou, se kterou pracujeme půl roku, nebo na výcviku, který jsem vytvořil, vedu ho jako hlavní lektor a který trvá dva roky. Pochopil jsem, že s jednodenními kurzy mám přestat, když mi několik učitelek vytklo, že si „dělám reklamu“, když jim předvádím knížky, které jsem pro ně napsal a pak když jindy mi jedna vytkla, že mluvím o duši…           

4) V rámci tohoto období jsi vydal celou řadu knih. Mezi nejznámější asi patří "Hry s hudbou a techniky muzikoterapie"? Jak vlastně došlo k nápadu sestavit tuto skvělou "kuchařku" muzikoterapeutických her?

Jednou někdy v roce 1996 jsem byl na přednášce svého známého Vlasty Marka. Po skončení jsem se ho zeptal, jestli je v češtině nějaká příručka, která by učitelkám, psychologům a lékařům nabízela přehledně metody a cvičení z oblasti muzikoterapie pro různé věkové kategorie. Vlasta mi tehdy řekl: “Taková u nás teďka momentálně není, ale napiš jí!“ Tak jsem ji za dva roky nato přinesl do vydavatelství Portál a tam roku 1998 vyšla prvně.

 

5) Kolik již bylo vydání a jaké máš na knihu ohlasy?

Od té doby se kniha "Hry s hudbou a techniky muzikoterapie" dočkala sedmi vydání a prodalo se jí už přes deset tisíc výtisků. A prodává se dál, už šestnáctý rok! Dneska bych tam doplnil, kdyby to šlo, pasáž o meditaci s hudbou.   

                Kladných ohlasů mám na ni mnoho a snad za všechny uvedu tenhleten: Jednou ke mně na kurzu o přestávce přišla kolegyně z malé základní školy, a že prý dostala od ředitele na příští rok učit hudební výchovu v šestce, u puberťáků, že moc nezpívá a o hudbě toho moc neví a že má strach. Na kurzu si pak osvojila různé hry a koupila si tam tuhle mou knížku a přes prázdniny se podle ní dobře připravila. Potom jsme se zase někde asi po roce potkali. Nadšeně mi vyprávěla, že děti to začalo tak bavit, že teď učí hudebku ve všech třídách na celé škole a moc ráda. 

 

6) Minulý rok vyšlo též DVD, které z této knihy vychází. Pověz k němu pár slov a jaké bylo natáčení?

Náročné bylo především najít děti, které by byly samy sebou a přirozeně by si hrály před kamerami. Nakonec jsme takové děti našli v mateřince Plzni, v ZUŠ Louny a skupinu skvělých dospívajících na Gymnáziu Fr. Křižíka v Plzni. Společným jmenovatelem škol, kde byly děti přirozeně sebevědomé a chovaly se slušně a normálně, byla úcta, se kterou se k nim na těchto školách chovali dospělí. Děti ji vnímaly, cítily a naučily se tak mít zdravou úctu k sobě, i ke druhým.

                Jinak na těch dvou DVD jsou hudebně dramatické hry pro menší (1 DVD) a pro starší děti (2 DVD). Několik desítek her, které nebyly předem nacvičené. Děti prostě jednají spontánně na základě zadání, kterém jim vysvětlím vždycky na začátku a hrají. Ta DVD se prodávají jednotlivě i jako komplet. Je to metodická pomůcka pro učitelky a vychovatele a mnohde jsou na těch záznamech taky zajímavé spontánní a přirozené reakce dětí na hry. Ukázky jsou na Youtube odkaz na mém webu (www.simanovsky.wbs.cz)

 

7) Jsi také autorem relaxačních CD. Můžeš je představit a za jakým účelem byla tato CD realizována?

Vydali jsme před časem relaxační CD pro nejmenší STUDÁNKA PLNÁ HVĚZD a nedávno s Petrem Piňosem (klávesy) a s Davidem Dorůžkou (kytara) CD MAKOVÁ ZRNÍČKA. Jedenáct relaxací pro menší děti v Mateřských a na Základních školách i v rodinách. Krátká ukázka na Youtube (pod názvem MAKOVÁ ZRNÍČKA) zaznamenala už přes tisíc shlédnutí. Relaxace jsou kratší (3 až 6 min,s jednou výjimkou) aby je učitelky mohly pustit dětem kdykoli, na začátku, uprostřed, nebo na konci hodiny. V Mateřinkách je pouštějí před spaním.     

 

8) Dlouhá léta vedeš Sekci muzikoterapie Čs. psychoterapeutické společnosti při ČLS. Jaké poslání má tato sekce? Jak často se scházíte?

 

Původní Sekci muzikoterapie a dramaterapie jsme založili v roce 2003 s Blankou Kolínovou, Marcelou Litovovu, Janou Procházkovou a s dalšími kolegyněmi a kolegy. Sekce později zakotvila pod křídly České  psychoterapeutické společnosti při České lékařské společnosti.  Dramaterapeuti se potom s Blankou Kolínovou oddělili a od roku 2006 vedu Sekci muzikoterapie. Během let se na jejích setkáních v Lékařském domě vystřídali s prezentacemi snad všichni naši přední muzikoterapeuti,jako Josef Krček, Katarína Grochalová, Lída Chrášťanská a řada dalších.    

                Před několika lety jsem původní zaměření Sekce změnil. Orientujeme se nyní především na ty metody muzikoterapie, které respektují, zohledňují a využívají systemické principy a zákony. Spojujeme v praxi možnosti muzikoterapie a systemických konstelací. Sekce zeštíhlela, neboť lidí podobně zaměřených není tak mnoho, ale to nevadí, fungujeme dál. Setkáváme se párkrát do roka v Lékařském domě a jsme v kontaktu při spolupráci na projektech.            

9) Kromě toho jsi spoluzakládal Muzikoterapeutickou asociaci České republiky, kde jsi členem rady a zároveň vedeš sekci muzikoterapie v oblasti školství. O čem tato sekce je a jak je možné do ní vstoupit?

Většina lidí v ČR, kteří chtějí dělat nebo dělají klasickou muzikoterapii se nyní setkávají v Asociaci (CZMTA), kterou jsem s Tebou a s dalšími spoluzakládal. Vnímám to, s mírnou nadsázkou tak, že Asociace je „Tvé dítě“, podobně jako Sekce byla a je zase „mým dítětem“. V rámci CZMTA mám příležitost vést sekci pro školství. Těší mne, že se do ní přihlásilo dost lidí a nedávno jsem sepsal její krédo :

Posláním Sekce pro školství CZMTA je s úctou ke kořenům světové a české muzikoterapie čerpat z jejích zdrojů a podporovat vše, co je v našem školství zdravé a přínosné dětem. Za pomoci postupů spojených s hudbou, tancem a zpěvem vnášet do práce s dětmi zdravou rovnováhu mezi duševní a tělesnou složkou, cit pro harmonii, intenzitu a pro přirozený temporytmus hudby a života.

Do této Sekce může vstoupit každý, kdo se tímto krédem vnitřně ztotožňuje.

10) Nyní se věnuješ propojení hudby a Systemických konstelací. Pověz k tomu pár slov a představ svůj model HUKOD...

Jak jsem už výše napsal, jde o spojení metod, her a principů klasické muzikoterapie a konstelací. Věnovali jsme se tomu se skupinou dobrovolníků dva roky. Říkali jsme si HUKOD Hudebně konstelační divadlo a měli jsme i pár představení pro veřejnost v divadle KAMPA. Dost materiálu z toho období mám na videozáznamech. Ověřil jsem si tak svůj model Hudebních konstelací “HUKON“, ve kterém jde o prolnutí a o vzájemné umocnění obou metod. Často využíváme manter, perkusí i složitějších hudebních nástrojů, jako saxofon. V současné době jednám s nakladatelstvím o vydání knihy SYSTEMICKÁ MUZIKOTERAPIE. Tam bude metoda HUKON podrobně popsána.

 

11) Málo lidí asi ví, že jsi spoluzakládal i Riaps v Praze. Zkus zavzpomínat i tímto směrem...

Ano, před časem jsem se zrovna zbavoval saka, ve kterém jsem v roce 1991 nesl s bušícím srdcem na  jednání rady Městské části jako zástupce starosty čerstvě vypracovaný návrh na založení Krizového centra RIAPS. Byl to tehdy, pokud si vzpomínám nápad kolegů z linky důvěry Ke Karlovu: Zuzany Havrdové, Daniely Knopové (Vodáčkové) a Zdeňka Riegera. Kopíroval krizová centra, existující už v Holandsku. Smysl byl v tom, že se lidé v krizi nedostávali ihned do Bohnic, ale že byli schopni, při vhodné péči, se po jednom nebo dvou týdnech vrátit do života, ke své rodině. Záměr se podařil – do značné míry díky tehdejšímu starostovi Michalu Borsovi a prvním šéfem KC RIAPS se stal Michal Vančura. Později jsem si tam za osm let vyslechl jako konzultant na lince důvěry hodně příběhů.

 

12) V prostorách Riapsu běží dnes i tvůj dlouhodobý kurz systemické muzikoterapie. Kolik již máš za sebou běhů? Jak dlouho kurz trvá? A proč jsi opustil víkendové kurzy a rozhodl se věnovat dlouhodobě jedné skupině?

Jde o Dvouletý systemický výcvik v hudebně-dramatických terapiích. Garanci má Sekce muzikoterapie ČPS při ČLS a CZMTA, a supervizi MUDr. Marcela Litovová. Ta tam vedle Tebe a dalších lektorů má rovněž prostor pro svoji prezentaci. Skupina třetího běhu už má před sebou poslední dva víkendy. Dnes už pracuji raději se skupinou dlouhodobě. Máme čas se líp poznat, najít k sobě důvěru a můžeme potom pracovat na daleko hlubší rovině sebezkušenosti, nežli v případě krátkodobého kurzu. Mimoto je objem „učiva“ metod, her a poznatků, které jsem za léta nashromáždil už velký a když je chci účastníkům předat, potřebujeme na to prostě čas.

 

13) Co chystáš do budoucna?

Hlásí se nám už o členství ve výcvikové skupině čtvrtého běhu výcviku, rád bych vydal knihu SYSTEMICKÁ MUZIKOTERAPIE a se skupinou třetího běhu a s kameramankou Katkou Procházkovou a připravujeme dokumentární film o systemické muzikoterapii. Chtěl bych natočit a vydat CD DĚTI ZPÍVAJÍ MANTRY PŘEDKŮM a taky bych rád ještě do konce roku dosáhl osvícení, anebo si aspoň doma pořádně uklidil.  J

 

Díky za rozhovor!

© Zdeněk Šimanovský(www.simanovsky.wbs.cz)  2013

 

TOPlist