O meditaci

Meditací je mnoho a přikládám jim v oblasti osobního rozvoje velkou důležitost. Vedou k prohlubování soustředění, prezence a kontaktu člověka se sebou samým, s vlastním prožíváním. Vedou ke zklidnění mysli a k získání vhledu (do smyslu existence a vesmíru nebo do osobních záležitostí). Slovo samo pochází z latinského „meditatio“ a tedy „rozjímání“. V tomto významu se používá také v křesťanství. Někdy označuje druh modlitby, která je podle Osha též jedním z typů meditace, jako imaginace (denní snění). Mysl zbavená myšlenek se otevírá „božskému“ vlivu. Pozoruhodná je v této souvislosti stať Ing.,mjr. Miloše Síbka, bývalého šéfa pyrotechniků MV ČR.

 

MEDITACE

Ing., mjr. Miloš Síbek

 

Meditace je často používaný pojem, jehož obsah se liší podle kontextu, ve kterém je tento termín používán. Obvykle se s ním setkáme v duchovních textech, kdy každá duchovní škola nebo náboženský směr meditaci pojímá poněkud jinak a staví ji na jiné místo v rámci celého svého konceptuálního systému. Pokud se někdo bude o meditaci zajímat podrobněji, najde popisy různých druhů meditace v příslušných publikacích. V psychologii je také okrajově zmiňována jako technika vedoucí ke stabilizaci emocí a myšlení, samotnými meditačními technikami se ale psychologie nezabývá. Tato kapitola je ale určena „neduchovním“ čtenářům a proto se důsledně vyhýbá duchovním konceptům a duchovní terminologii.

Pokud se na meditaci chceme podívat podrobněji, je dobré si položit otázku, jaký může pro nás  mít tato technika význam, co přináší a co se při ní děje. Při podrobném studiu tématu pak především zjistíme, že to, co u sebe považujeme za „normální“, tedy stav, kdy nám v hlavě prakticky nepřetržitě vyvstává jedna myšlenka za druhou a vyvolává příslušnou emoční odezvu, není z evolučního hlediska normou, ale těžkou dysfunkcí. Neustálý mentální komentář doprovázený měnícím se emočním pozadím, který vyvstává „v hlavě“ lze přirovnat k filtru, který různě zabarvuje a deformuje obraz toho, co vnímáme. Výsledkem je, že vidíme svět způsobem, který neodpovídá skutečnosti – výstižným podobenstvím toho, co se děje, je film Matrix.

Situace, kdy naše jednání a prožívání závisí na myšlení, resp. na myšlenkových konceptech a konceptuálních systémech, jejichž architekturu jsme si vytvořili v raném dětství, je v rozporu s evolučním „naprogramováním“ našeho druhu, protože přirozené je pro nás reagovat intuitivně. Tento rozpor mezi tím, „co by mělo být“ a „tím, co skutečně je“ je v podstatě zdrojem veškerého psychologického utrpení, které prožíváme. Argumentace, že v dnešním složitém světě je myšlení prostě nezbytné je sice hezká, ale na věci to nic nemění. Nejde o to si o světě kolem sebe „něco myslet“, jde o to být schopen si sebe i svět uvědomovat, tedy prostě vnímat (pozorovat) bez jakékoli doprovodné myšlenky a z nevědomí pocházející emoce. 

Pokud se vrátíme do toho, co můžeme chápat jako „ přirozený stav mysli“, (přirozený z evolučního pohledu) dojde k zastavení myšlenkového proudu a objeví se hluboký vnitřní klid. To má ohromný pozitivní přínos pro kvalitu našeho života, kdy vnější situace se v podstatě nezmění, ale způsob, jakým je vnitřně prožíváme a jakým na ně reagujeme je naprosto odlišný. Pokud je tento stav dostatečně hluboký, neexistuje téměř situace, která by nás „rozhodila“ a zbavila klidu. Jsme laskaví a mírumilovní. Problém je ale v tom, že dosáhnout tohoto stavu není vůbec jednoduché, zejména pak proto, že jsme „zaneseni“ velkým množstvím nevyřešeného psychologického materiálu (emoční zranění, traumata atd.). Nicméně jakýkoli i sebemenší  posun tímto směrem je pro nás nesmírně přínosný. Cílem pak je stav, kdy jsme schopni vědomě přecházet ze stavu, kdy „si myslíme“ do stavu, kdy „si uvědomujeme“ a naopak.

Čili, odpověď na otázku „proč meditovat“ je tato: meditace je cesta k „přirozenému stavu mysli“, napomáhá k získání lepší psychické pohody, zvýšení kvality života a v delším časovém horizontu i k postupné transformaci celé naší osobnosti – stáváme se sebe si uvědomujícími bytostmi, které řídí svůj život. Toto pojetí není v žádném rozporu s tvrzením různých duchovních učitelů a směrů o smyslu a účelu meditace, ty jsou samozřejmě platné také. Důležitý je vlastní fenomén, nikoli jeho slovní interpretace, fenomén je jeden a interpretací mnoho. Jsou vůči sobě nikoli antagonistické, ale komplementární. Pro klid mysli je také zásadně důležitá naše etika a ta je v současné době, zdvořile řečeno, na okraji zájmu a je považována za něco, co je spíše na škodu věci, než ku prospěchu.

Za běžných okolností lidé zaměřují svoji pozornost téměř výhradně na myšlenkový proud a okrajově sledují své okolí. Jejich vnímání pak „podbarvují“ prožívané emoční stavy, které korespondují s myšlenkovým proudem a prožívanými vnějšími situacemi. Je to složitá „směs“ myšlenek, vjemů, emocí a pocitů, která se zdánlivě nevypočitatelně mění podle okolností. Jsme tímto proudem unášeni a v podstatě nad ním nemáme žádnou kontrolu. Mentálnímu procesu, který se v nás odehrává, jsme zvyklí říkat „já“, tedy „já dělám“, „já cítím“, mně se děje“ atd. Naše myšlení a jednání je podmíněné, jednáme tak, jak musíme jednat. Pokud je nějaké naše jednání pro nás nevýhodné, poškozující nás nebo jiné lidi, nemáme vlastně vůbec na vybranou – pokud chceme problémům předejít, nejlepší je obvykle nejednat, což ale v praxi samozřejmě nelze.  Ne my, ale „něco jiného“ tak určuje směr a průběh našeho života, způsobuje nám problémy a nechtěné situace, definuje náš charakter i osud a přitom naše možnost s tím „něco udělat“ není příliš velká. A my o tom obvykle nemáme ani tušení, mylně se domníváme, že jsme architekty svých osudů.

 Obvykle se ve svém životě snažíme dosáhnout nějakých cílů a u řady z nich se nám to ze „záhadných“ důvodů nedaří, stále se opakují stejné nežádoucí situace a problémy. Jako původce problému vidíme druhé lidi nebo okolnosti a nikoli sebe sama. Vůbec si  neuvědomujeme si, že si směr a obsah svého života v rámci daných vnějších okolností určujeme výhradně my sami. Ve stejných podmínkách dokáže jeden člověk žít spokojeně a druhý se bude stále trápit.

To „něco jiného“ se označuje jako ego a většina lidí vůbec neví, že ego „má“ a jak se u nich projevuje.  Pojem sice znají, ale „ego“ obvykle vidí u druhých lidí, u sebe ne a obvykle používají tento termín jako pejorativní výraz. Ego je přitom dokonalá iluze „já“ (je to myšlenkový konstrukt), jenže má jednu ohromnou nevýhodu – my ho neřídíme a tak nemáme nad „svým“ jednáním kontrolu.“Řídí nás“ naše minulost, kterou ztělesňuje nevědomí.

Jenom stručně se zmíním o to, „kdo“ tedy jsme. Setkal jsem se s lidmi, kteří si mysleli, že pokud by se ten neustálý proud myšlenek v jejich hlavě zastavil, zemřeli by. To rozhodně nehrozí, nicméně pokud by toto zastavení bylo trvalé, „zemřela“ by fikce jejich „já“ - ego. My lidé jsme to, co „v nás“ zůstane, když se myšlení zastaví – obvykle se to označuje jako vědomí („ticho“, „prázdnota“). Tento fenomén se vymyká jakémukoli slovnímu popisu, nelze ho popsat ani opsat, lze ho pouze zažít. Není to nic mystického, nic závratného, ale přitom je to naplňující a osvobozující, je to něco za všemi našimi touhami.

Nyní si už můžeme říci, co se děje při meditaci. Meditací je víc druhů, ale ty, o kterých se krátce zmíním, spočívají v odvedení pozornosti od proudu myšlenek a emocí jinam a tím dočasné „rozbití“ procesu, který vytváří ego. Jde o původní Buddhovy techniky, která nemají žádný ideologický kontext. Jsou uznávány a respektovány v psychoterapii a používá je i řada psychoterapeutů. Popisuji je tak, jak je sám praktikuji již dlouhá léta. 

Emočně-mentální proces, který vytváří naše ego „funguje“ jenom díky tomu, že mu – tomu procesu – věnujeme plnou a nepřetržitou pozornost. Aniž bychom si to uvědomovali, rozvíjíme neustálý sled myšlenek a tím i s nimi spojených emočních stavů. V okamžiku, kdy pozornost odvedeme jinam, celé se to začne „zadrhávat“, zastavovat a vznikají tak okamžiky klidu (zastavení myšlení), které se dalším praktikováním meditace prohlubují a prodlužují. Pokud meditujeme pravidelně, může v určitém okamžiku dojít k nepopsatelné vnitřní změně, která je obvykle označována jako meditativní stav. Je charakterizována, jak již bylo výše řečeno, zastavením myšlení a pocitem hlubokého vnitřního klidu. Tato změna je přechodná, po ukončení meditace se, dříve nebo později vše vrátí „k normálu“.Při další meditaci se může situace opakovat a čím déle meditujeme, tím hlubší a delší meditační stavy obvykle jsou.

První ze zmiňovaných meditačních technik je meditace samathá, tedy koncentrační meditace. Nacvičujeme při ní soustřeďování pozornosti na jeden objekt. Provádí se tak, že pohodlně usedneme (meditační sed se zkříženými nohami není podmínkou), třeba do pohodlného křesla, na stolek před sebe položíme nějaký předmět (např, jablko, skleničku, talířek atd., obecně něco, co se nám líbí a nevyvolává potřebu o tom přemýšlet) a začneme tento předmět upřeně pozorovat. Celou situaci je doporučeno naaranžovat tak, aby zmíněný předmět byl pod úrovní očí, abychom se na něj dívali šikmo seshora. Snažíme se vnímat předmět co nejintenzivněji a pokud se, díky ztrátě soustředění se na daný předmět objeví myšlenky, nepotlačujeme je, pouze se pozorností vrátíme k meditačnímu předmětu. Tento proces ztráty pozornosti se stále opakuje, znovu a znovu se pozorností trpělivě vracíme k meditačnímu předmětu. Doporučená doba cvičení pro začátečníka je 15 – 30 minut.

Druhá z klasických buddhistických meditaci je meditace vipassaná, která spočívá například v pozorování proudění dechu do a z těla. Na rozdíl od předchozího případu tedy věnujeme pozornost nikoli objektu, ale procesu, protože dýchání je proces. Opět pohodlně usedneme, paže položíme do klína, zavřeme oči a soustředíme pozornost na břišní stěnu. Sledujeme, jak se při nádechu zvedá, poté se krátce zastaví, opět při výdechu klesá a pak se krátce zastaví, aby následoval další nádech.

Pokud si uvědomíme, že naše pozornost sklouzla k myšlenkách vrátíme pozornost zpět k dechu a to stále opakujeme, znovu a znovu. Jiný způsob, jak provádět tuto meditaci, spočívá v pozorování proudění dechu nosními dírkami. Sledujeme chladivý pocit při nádechu, pauzu, vlnu tepla při výdechu a další pauzu před novým nadechnutím. Doporučená doba cvičení je stejná jako v předchozím případě.

Tyto krátké popisy nejsou míněny jako “návod”, jak tyto meditace provádět. Slouží pouze jako ukázka toho, jak vypadá daná meditační technika a pokud se rozhodnete s meditací začít,  je dobré si podle své volby prostudovat nějakou učebnici meditace, kterých je mnoho. Nejlepší však je obrátit se na někoho, kdo má již v tomto směru praxi. Žádný popis, ani ten sebelepší nestačí, protože “zkušenost je nepřenosná”.

ZDROJE:

1. Goleman Daniel Základy meditace viz http://www.databazeknih.cz/knihy/zaklady-meditace-100195

2. Liedloffová Jean Koncept kontinua viz http://www.kosmas.cz/knihy/138401/koncept-kontinua/

3. Janov Arthur Prvotní výkřik  viz https://www.kosmas.cz/knihy/133459/prvotni-vykrik/

4. Levine Peter a Frederick Ann Probouzení tygra viz https://www.kosmas.cz/knihy/162469/probouzeni-tygra/

5. Taylor Jill živá přednáška na You Tube Proniknutí do mozkové mrtvice viz http://www.ted.com/talks/jill_bolte_taylor_s_powerful_stroke_of_insight?language=cs#t-52023

 

TOPlist